Život je pes páč pes je největší přítel člověka

Březen 2009

Grand Canyon

30. března 2009 v 16:25 | 100 divů světa |  100 divů světa
Je 350 km dlouhá krajina jakoby z jiné planety.
Již přes 10 miloonů let si řeka Colorado vymívá koryto horninami a odhaluje tak historii zemského povrchu. Z výšky nevypadá Velký kaňon nijak podivuhodně-spatříme skalní pásmo podobné horám mezi Utahem a Arizonou. Skály se zužují směrem dolů a mezi nimi se blýzká malý stříbřitý proužek řeky Colorado. Kaňon (geograficky leží ve výšce Slezka) je propastí hlubokou přey 1 800 m. Řeka Colorado, která ho zformovala, se řítí rychlostí 19 km/h přes 160 peřejí do údolí. Při této divoké jízdě s sebou odnese denně 40 000 t hlíny. Dno kaňonu je v létě rozpálené jako Mexická poušť (cca 45°C), zatímco nahoře je příjemně (cca 24°C).
Španělé pod vedením Francisca de Coronada byli prvními bělochy , ktaří propast - tehdy území hopijských indiánů - v roce 1540 spatřili. Propast pro ně tenkrát znamenala nepřekonatelnou překážku. od roku 1919 je Grand Canyon přírodní rezervací, jež je svými téměř 5 000 km2 jedenáctapůlkrát větší než Malorca. Denně se na vyhlídky rozmístěné v okruzích podél propasti vydá asi 30 000 návštěvníků, kteří mohou na několika místech také sejít do údolí. Hluboko dole na dně propasti dnes žije 500 indiánů Havsupai, Lidí od Zelené vody. Tento kmen se zde usadil už ve 12. století. Největší atrakcí obtížně přístupové rezervace jsou 3 vodopády se smaragdově zelanou vodou, podle které se indiáni pojmenovali. V roce 1889 měla být na jejich území vybudována železnice, v r. 1950 chtěli lidé na jedné ze skalních stěn postavit křesťanskou kapli a lanovku, v r. 1961 měla jistá stavební firma zájem postavit na jižní stěně osumnáctipatrový hotel. Lidé od Zelené vody si to však nenechali líbit - žádný div po 800 letech osidlování dna Velkého kaňonu.

Skotský spisovatel John Muir napsal již v r. 1898: ,,Tvary kaňonu působí tak neobyčejně, jako bychom se ocitli na jiné neobydlené planetě. Je to hříčka přírody, nádherná, bizardní, gigantická. Najdeme zde barvy, které lidské oči neznají, dramatické kontrasty, intenzivní vůni přírody a smrtivé ticho."

Dáma-pravidla

22. března 2009 v 19:36 Referáty

Dáma
Česká dáma

  1. Dáma je společenská hra pro dva hráče imitující boj dvou armád. Cílem hry je zničit nebo zajmout všechny figury soupeře, to znamená, že hráč, který nemůže hrát žádnou svou figurou, protože žádnou nemá nebo ji má zablokovanou (zajatou), prohrává.
  2. Dáma se hraje na desce o 64 polích, střídavě tmavých a světlých, přičemž hrací pole jsou jenom tmavá.
  3. Orientace desky - každý hráč má tmavé krajní pole desky po levé straně.
  4. Notace - v dámě se používá tzv. šachová notace, to jest řádky jsou označeny čísly od 1 do 8 a sloupce písmeny od a do h.
  5. Jednotlivé linie tmavých polí dotýkajících se rohem v jedné přímce se nazývají diagonály.
  6. Figury - v dámě jsou dva druhy figur: kameny a dámy. Dámou se kámen stane, jestliže se dostane na poslední řadu, to znamená bílý na pole b8, d8, f8 nebo h8 a černý na pole a1, c1, e1 nebo g1.
  7. Základní postavení - každý hráč má na začátku hry 12 kamenů v postavení na obrázku.
  8. Hru začíná hráč hrající bílými kameny a dále hráči táhnou střídavě.
  9. Chod figur: kameny chodí pouze vpřed po diagonále na volné sousední pole. Dáma může chodit na libovolné pole na diagonále libovolným směrem.
  10. Braní neboli skákání: kámen bere nepřátelskou figuru, jestliže se nachází před ním ve směru pohybu na sousedním poli diagonály a za ní na stejné diagonále se nachází další volné pole. Jestliže je za volným polem další nepřátelská figura a za ní znova volné pole, hráč musí pokračovat v braní a je to jeden tah. V případě, že kámen ukončí braní na poslední řadě, mění se v dámu, zůstane stát na daném poli a od příštího tahu se pohybuje jako dáma.
  11. Dáma bere nepřátelskou figuru, jestliže se nachází na stejné diagonále a za ní je alespoň jedno volné pole. Jestliže je možnost brát další figuru, dáma musí pokračovat v braní a je to jeden tah.
  12. Všechny brané figury se odstraňují z desky až po ukončení tahu.
  13. Každou figuru je možné brát jenom jednou.
  14. V případě, že hráč může brát figury kamenem a současně taky dámou, je povinen provést braní dámou (dáma má vždy přednost v braní).
  15. Jestliže má hráč možnost vybrat si z více možností skoku, záleží jen na něm, který si vybere. Nezapomínejte však na předchozí pravidlo!
  16. Braní figur je povinné! Když soupeř nebere figuru ani po upozornění, prohrává kontumačně partii.
  1. Mezinárodní dáma

    V mezinárodní dámě platí obecná pravidla dámy s několika odlišnostmi:
  2. Deska má rozměr 10×10 polí. Notace je v mezinárodní dámě číselná (viz obrázek).
    Každý hráč začíná se 20-ti kameny v základním postavení, kde černé kameny stojí na polích 1-20 a bílé na polích 31-50.
  3. Kámen táhne jenom dopředu, ale bere (skáče) i dozadu.
  4. Jestliže se kámen dostal na poslední (dámovou) řadu skokem a může pokračovat braním dozadu, musí tah provést a kámen se na dámu nemění.
  5. Přednost v braní (skákání) nemá dáma, ale přednost má větší počet braných figur.

Sféry

18. března 2009 v 18:38 Referáty
Sféry
Hydrosféra - vodní obal Země
představuje soubor všeho vodstva Země - tj. povrchové vody, podpovrchové vody, vody obsažené v atmosféře a vody v živých organismech. Celkové zásoby vody na Zemi činí asi 1 385 989 600 km³, z toho sladká voda představuje 2,53 %. Ve světovém oceánu
je obsaženo asi 96,54 % vody.
Biosféra -
Živý obal Země je část planety Země, kde se (byť i jen sporadicky a nepravidelně) vyskytují nějaké formy života. Zahrnuje část atmosféry (přibližně do výšky 18 km v oblasti tropů a 10 km v polárních oblastech), prakticky celou hydrosféru a povrch litosféry (do desítek metrů pod povrchem půdy, v případě výskytu jeskyní
obývaných živými organismy až do hloubky několika kilometrů).
Litosféra
- pevný obal Země tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště
. Její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 70-100 km, extrémní hodnoty představují zhruba 2 km, kterých dosahuje na oceánské kůře, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev.
Atmosféra -
(z řečtiny: atmos - pára, sphaira - koule) je plynný obal tělesa v kosmickém prostoru. Těleso může být obklopeno atmosférou pouze za předpokladu, že má dostatečnou hmotnost na to, aby plyn vázalo gravitační silou
. :
troposféra:
Název pochází z řeckého slova "tropos". Troposféra sahá od povrchu země až do 7 km v polárních oblastech a 17 km okolo rovníku a je tedy nejnižší vrstvou atmosféry vůbec. Teplota troposféry klesá s nadmořskou výškou.
stratosféra:
sahá od konce troposféry, přibližně do 50 km. Teplota vzrůstá s nadmořskou výškou.
mezosféra: sahá od konce stratosféry, přibližně do 80 až 85 km. Teplota s nadmořskou výškou klesá.
termosféra: sahá od konce mezosféry zhruba do vzdálenosti 640 km od povrchu. Teplota stoupá s nadmořskou výškou.
Hranice mezi těmito vrstvami jsou nazývány tropopauza, stratopauza a mezopauza.
ionosféra: obsahuje elektricky nabité částice (ionty). Sahá přibližně od začátku mezosféry až do výšky 550 km.
exosféra: nachází se nad ionosférou. V této oblasti zemská atmosféra plynule přechází do meziplanetárního prostoru.
magnetosféra: část atmosféry ve které zemské magnetické pole reaguje se slunečním větrem. V této oblasti se tvoří polární záře. Může dosahovat až několik tisíc kilometrů nad povrch Země.
ozónová vrstva: se nazývá také ozonosféra; nachází se ve výšce přibližně od 10 do 50 km, kde se nachází větší množství ozónu.
oblasti atmosféry podle chemického složení.

Složení


78,084%
20,946%
0,934%
0,035%
0,00182%
0,000524%
0,00017%
0,00014%
0,000055%
Kdo se směje na posled ten má dlouhý vedení