Život je pes páč pes je největší přítel člověka

Čauky

19. února 2010 v 13:23
Ahojte, tak co hodilo se vám njeco z referátů, nebo jste se zasmáli u videí?
Jestli někdo fandíte Twilight tak juněte na Twilight blog
je tam úplně všechno o twilight, tak doufám, že se vám to bude líbit. :D
 

Moliére

18. listopadu 2009 v 16:08 |  Referáty
Moliére
Datum narození
: 15.01. 1622
datum úmrtí:
17.02.1673
Místo narození: Paříž, Francie
Moliére
, vlasním jménem Jaen- Baptiste Poquelin byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu.Narodil se v roce 1622, v Paříži jako syn měšťana a i proti vůli rodiny se stal komediantem. Od svých mladých let působil u kočovných společností jako herec a režisér. Zabýval se také psaním frašek a komedií. Poté získal místo ředitele královského divadla v Paříži. Stále vedl válku s církví a s královským dvorem.
V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika, od postavení žen ve společnosti i v rodině, lakoty, náboženského pokrytectví až po úlisnost a snahu měšťanstva napodobovat šlechtu. Postavy jeho děl mají výrazné charakterové rysy.
Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu.
Zemřel v roce 1673 po odchodu z jeviště, po svém posledním představení hry Zdraví, nemocný.

Molierov
a díla tvoří převážně satirické, veršované i prozaické komedie.


Seznam děl:
Tartuffe /1664-69/
Lakomec /1668/,
Škola žen /1662/,
Misantrop /1666/,
Měšťák šlechticem /1670/,
Šibalství Scapinova /1671/,
Zdravý nemocný /1673

Napoleon Bonaparte

18. listopadu 2009 v 16:07 |  Referáty
Napoleon Bonaparte
Napoleon Bonaparte
(15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika - 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař (1804-1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. Jeho první manželkou byla Marie-Joseph-Rose de Tascher (císařovna Josefína). Poté, co se s ní rozvedl, stala se jeho druhou ženou Marie Louisa Habsbursko-Lotrinská, s níž měl syna Františka.
Vztahy mezi Francií a Ruskem byly založeny na výsledcích Erfuhrtského kongresu (1808), během něhož byla dohodnuta aliance mezi těmito státy. Tuto alianci navíc posilovaly přátelské vztahy mezi carem Alexandrem I. a Napoleonem. V počátcích fungovalo toto spojenectví dobře, ale postupem času se vztahy začaly zhoršovat. Jednak se zájmy a cíle obou států stále více rozcházely, jednak zde byl silný vliv ruské šlechty, která byla obecně silně protinapoleonsky orientována. Vztahy obou zemí se zhoršovaly také na základě neochoty Ruska dodržovat Napoleonův kontinentální systém, kterého se účastnilo spíše formálně. Zhoršení vztahů mezi oběma státy a místy již nepřátelské depeše mezi vládami a panovníky obou zemí pak způsobily, že pro carovy rádce nebylo těžké přesvědčit panovníka, že Napoleon chystá invazi do Ruska. Proto začal mobilizovat armádu a soustřeďovat jednotky u hranic. Za těchto okolností ovšem Napoleon zcela logicky dospěl k názoru, že se jej Rusko chystá napadnout a válečné tažení, které před ním zřejmě nezamýšlel (či si jím nebyl jist), začal skutečně připravovat, čímž potvrdil veškerá carova podezření. To vedlo k dalšímu zhoršení vztahů a sérii nepřátelských kroků a válečné řešení pak bylo již jen logickým vyústěním dané situace.
Napoleonova invaze do Ruska je dodnes uváděna jako jeden z nejkatastrofálnějších vojenských podniků v historii. V regulérních bitvách Napoleon zpravidla dosahoval vítězství, ale to nemohlo nic měnit na faktu, že se jeho logistický systém zhroutil a hlad, zima a nemoci kosily jeho vojáky po tisících. Značné ztráty též způsoboval odpor ruského obyvatelstva a jeho gerilová válka. Napoleon sice dosáhl Moskvy, ale ta byla z větší části spálena a zbavena zásob a přezimovat se v ní nedalo. Napoleon se tak musel začít urychleně vracet, ale nešlo to dost rychle a výsledek byl strašlivý. Do Ruska vtáhl Napoleon v roce 1812 s armádou, která i se spojenci (ovšem často víceméně nedobrovolnými) čítala 500 000 mužů. Když Rusko v prosinci téhož roku opouštěla, zbývalo z nich jen něco přes 50 000 mužů. Taková katastrofa učinila z francouzských vojsk jen trosku jejich bývalé slávy a reakce byla logická. Většina násilím sjednocené Evropy povstala a kontinentální systém se zhroutil. K již s ní válčícím státům, v jejichž čele stály Velká Británie a Rusko, se připojili dosavadní spojenci, zejména Rakousko a Prusko. Aby sebral nové vojsko, musel Napoleon stahovat francouzská vojska ze Španělska a dalších míst v Evropě, což vedlo k novým povstáním či oživení povstání skomírajících.
Zhroucení impéria
Napoleon se nevzdával, urychleně svolával jednotky odevšad, odkud to jen šlo a verboval nové vojáky. Ze svých zbylých spojenců (hlavně - Poláci a Sasko) ždímal též co se dalo a postavil nové vojsko. To však již bylo kvalitativně i kvantitativně jen stínem bývalé Velké armády a početní převaha nepřátel byla zdrcující. Napoleon velmi obratně manévroval a způsoboval nepřátelům řadu dílčích porážek, ale prostá přesila jej i přesto zatlačovala pouhým počtem a hrozbami obchvácením a obklíčením. Nakonec se jeho vojska střetla s nepřátelskou koalicí v tzv. Bitvě národů u Lipska (1813). S armádou početně výrazně slabší, trpící vyčerpáním a nedostatkem výcviku podstatné části vojáků už neměl moc šancí, nemluvě o tom, že i kdyby vyhrál, nejspíše by dosáhl pouze odkladu konce. V průběhu bitvy navíc změnily strany některé německé státy, jejichž armády nebyly zrovna nejspolehlivější. Napoleonova vojska byla rozdrcena a zatlačena na ústup (říjen 1813). Ani teď se nechtěl vzdát, na jaře 1814 svedl na francouzském území řadu menších mistrovsky vedených bitev, ale vojska jeho nepřátel táhnoucí na Paříž neměl šanci zastavit. Okupována byla 31. března 1814. Napoleon nejprve abdikoval ve prospěch svého nezletilého syna (6. dubna), ale takový postup byl odmítnut, musel tedy abdikovat znovu, zcela bez podmínek (11. duben) a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba.
Vyhnanství na Elbě a stodenní císařství
V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Na francouzský trůn byl dosazen mladší bratr Ludvíka XVI. - Ludvík XVIII. Nebyl však oblíben, čehož Napoleon využil. Roku 1815 se tajně vylodil v zálivu Golfe Juan, jednotky vyslané k jeho zadržení se k němu spontánně přidávaly, takže se zcela bez boje opět trůnu zmocnil. Hlavní podíl na vítězném tažení měl tehdy maršál Ney, který se k Napoleonovi nakonec přidal.
Zajímavý byl postoj tehdejšího tisku. Zatímco při Napoleonově vylodění na Azurovém pobřeží noviny psaly, že korsická obluda míří na Paříž, po vstupu jeho sebrané armády do hlavního města hlásaly palcové titulky: Milovaný císař opět v Paříži.
Na trůnu však pobyl pouze 100 dní, než byl donucen po prohrané bitvě u Waterloo (18. června 1815) 22. června 1815 abdikovat..
Konec života na ostrově sv. Heleny
Napoleon Bonaparte se vzdal Velké Británii v naději na politický exil, ale britská vláda rozhodla o jeho deportaci na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.
 


Karel May

18. listopadu 2009 v 16:05 |  Referáty
Karel May
Spisovatel
Datum narození: / datum úmrtí:
25.02. 1842 / 30.03.1912
Místo narození:
Hohenstein-Ernstthal, Německo
Znamení:
Ryby

Karl Friedrich May byl německý spisovatel především dobrodružných románů.

Karl May se narodil v Sasku jako páté dítě v chudé a početné rodině tkalce Heinricha Augusta Maye a jeho ženy Christiny Wilhelminy na německé straně Krušných hor. Rodiče věnovali všechen čas práci, aby uživili rodinu a děti vychovávala babička. Díky špatné výživě a nevyhovujícím hygienickým podmínkám trpěl Karl May po narození zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v jeho pěti letech se lékařům podařilo vrátit mu
zrak.

Ve škole se Karl May projevil jako velmi nadaný žák. Pod přísným dohledem otce pilně studoval. Četl a přepisoval knihy, učil se anglicky, francouzsky a latinsky, hrál na housle, varhany a klavír. Ve čtrnácti letech nastoupil do učitelského semináře v Waldenburgu.

V roce 1861 úspěšně ukončil Karl May studia a nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau. Brzy byl propuštěn a přešel na školu v Altchemnitz. Zde byl na základě falešného udání svého spolubidlícího odsouzen k šesti týdnům vězení a k zákazu vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil 8. září 1862 v Chemnitzu, kde se nervově zhroutil.

Po propuštění z vězení zůstal Karl May bez práce a finančních prostředků. To způsobilo další jeho nervové zhroucení. V tomto duševním stavu se dopustil několika lehčích přestupků. Přesto byl ze ně odsouzen ke čtyřem letům nucených prací ve Cvikově. Díky jeho dobrému chování ho v roce 1868 předčasně propustili.

Karl May se vrátil do Ernstthalu, kde se dozvěděl o skonu své babičky. To opět velmi zhoršilo jeho duševní stav. Opět spáchal několik přestupků a jako recidivista byl odsouzen ke čtyřem letům v káznici Waldheim.

Při pobytu v káznici začal Karl May sepisovat svoje sny o dalekých cestách. Povídky posílal do různých časopisů pod různými pseudonymy - Karl Hohental, Latréaumont, D. Jam, Linden. Mayova talentu si všiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl Karlu Mayovi místo redaktora.

V roce 1875 se Karl May přestěhoval do Drážďan, kde se začal naplno věnovat spisovatelské činnosti. Publikoval svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vyšla i povídka Old Firehand, v níž May již zmínil jméno Vinnetou.

V letech 1876 - 77 napsal Karl May pro Münchmeyera svůj první román pod názvem Poslední cesty obou Quitzowů a pět mnohasvazkových románů nižší úrovně. Pod některé se ani nepodepsal.

Pro neshody s nakladatelem odchází Karl May od Münchemeyera a nějaký čas zůstává nezávislým spisovatelem. Píše Povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. Zde vycházel na pokračování Mayuv druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.

V roce 1880 se Karl May oženil s Emmou Linou Pollmerovou. Po třinácti letech se však jejich manželství rozpadlo. Do roku 1890 vycházela Mayova díla na pokračování v časopisech, teprve pak knižně.

Od roku 1892 začíná Karl May vydávat romány z Orientu, jejichž hrdinou je Kara ben Nemsi, který je totožný s Old Shatterhandem. Sláva Karla Maye stále roste. Toho spisovatel využívá a prohlašuje se za hrdinu svým příběhů - Old Shatterhanda. Vydal plakáty se svými fotografiemi v kostýmu svého hrdiny, které se prodávaly po tisících. V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval "Villa Shatterhand".

První skutečně doloženou cestou Karla Maye bylo jeho putování po Orientu. Davštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Za patnáct měsíců pobytu zjistl Karl May, že skutečnost je zcela odlišná od jeho literárních představ. Jeho pozdější romány se od předchozích lišily realističtějším pohledem.

Po smrti nakladatele Münchmeyera vydal jeho nástupce Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména. Na veřejnost se dostala i spisovatelova kriminální minulost a Karl May se se svými odpůrci začal soudit. Tím začala popularita Karla Maye klesat.

Po rozvodu v roce 1903 se Karl May opět oženil, tentokrát s Klárou Plöhnovou. V roce 1908 navštívil Ameriku.

Téměř celý zbytek života strávil Karl May u soudů, až v prosinci roku 1911 soudní spory vyhrál. Za necelých půl roku však díky vysílení a zápalu plic zemřel na srdeční mrtvici.

V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatelství Karl-May-Verlag, které až dosud vydalo 86 svazků Karla Maye. Dnes toto nakladatelství sídlí v Bambergu. V roce 1928 bylo v Mayově vile Ville Shatterhand zřízeno muzeum, které existuje dodnes. V roce 1969 byla založena Společnost Karla Maye - Karl-May-Gesellschaft, která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a jeho práce propaguje po celém světě. V roce 2006 byla v Sokolově odhalena pamětní deska Karla Maye, který v tomto západočeském městě dvakrát přenocoval.
Dílo Karla Maye:
Karl May se proslavil hlavně příběhy o indiánském náčelníku Vinnetouovi a zálesáku Old
Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. V šedesátých letech 20. století začala sláva Karla Maye opět vzrůstat, když podle jeho díla bylo natočeno mnoho výpravných filmů.

Autobiografie:
Můj život a snahy - 1910

Kolportážní romány:
Lesní Růže aneb Pronásledování kolem světa - 1884, česky také Tajemství starého rodu
Hulánova láska - 1885
Ztracený syn aneb Kníže bídy - 1886
Německá srdce, němečtí hrdinové - 1888, česky pod názvem Třemi díly světa
Cesta za štěstím - 1888, poslední kolportážní román

Romány:
Poslední cesty obou Quitzowů -1877
Zajati na moři - 1878
Komanč a zálesák - 1879

Žezlo a kladivo - 1880
Ostrov šperků -1882
Syn lovce medvědů - 1887, také pod názvem Mezi supy
Duch Llana Estacada 1888, také pod názvem Duch prérie
Červenomodrý Metuzalém - 1889

Karavana otroků - 1890
Na Río de la Plata - 1890
Poklad ve Stříbrném jezeře - 1891
V Kordillerách - 1891, Dobyvatelé Gran Chaca II.
V roklinách balkánských - 1892, Ve stínu padišáha IV.
Divokým Kurdistánem - 1892
Odkaz Inky -1892, česky jako Odkaz posledního Inky nebo také jako Poklad Inků

Pouští- 1892, Ve stínu padišáha I.
Z Bagdádu do Cařihradu - 1892, Ve stínu padišáha III.
Zemí Škipetarů - 1892, Ve stínu padišáha V.
Žut - 1892, Ve stínu padišáha VI.

Vinnetou - 1893, tři díly
V zemi Mahdího - 1893, knižně 1896
Petrolejový princ - 1894
Satan a Jidáš - 1896, také Supové Mexika, Trampem v Sonoře a Vinnetou mezi Beduíny
Černý mustang - 1897
Old Surehand - 1894, 1895, 1897, tři díly
Vánoce - 1897
Na věčnosti -1899, také pod názvem Pouť do Mekky a V městě prorokově, dopsal Franz Kandolf

A mír na Zemi! - 1902, česky pod názvem Do země mandarínů
V Říši stříbrného lva - 1903
Ardistan a Džinistan - 1909, také pod názvem Růže ze Šírázu
Vinnetou IV. -1910, také pod názvem Vinnetouova závěť nebo Vinnetouovi dědicové

Povídky:
Abdán Effendi
Blizzard
Bůh se nedá urážet
Černé oko
Černý kapitán
Ehri z Papete
Fi-fob, bůžek

Ghazva
Gitano
Hamail
Inn-nu-woh
Jeskyně pokladů
Joe Boukers
Konec uprchlíků ze Sibiře

Kouzelný koberec
Krevní msta
Kristova krev
Kristus či Mohamed
Krumir
Kutb

Loupežná karavana
Mater Dolorosa
Merhamé
Miriam nebo Fátima
Mluvící kůže

Na březích Driny
Nepravé Excelence
Núr eš šemá

Old Firehand
Old Shatterhandova první láska
Písek zkázy
Petrolejový požár
Profesor Vizliputzli
Proklatec

Quimbo
Ríh, Ríh, Ríh!
Synové Upsaroků
Šamah
Talisman
Tyčkař

Umm-ed-džamál
V zemi draka
Vánoce v Damašku
Z Murzúku do Kairvánu
Zpívající voda
Mayovky
HATÁTITLÁ (Blesk)- kůň hrdinného ochránce indiánů Old Shatterhanda, kterého mu daroval Vinnetou. Byl to nádherný, černý hřebec pojmenovaný podle své rychlosti. Hatátitlá znamená v jazyce Apačů BLESK. Hatátitlá měl nejlepší indiánskou školu :o)

ILČÍ (vitr)- kůň hrdinného a spravedlivého náčelníka Apačů Vinnetoua, jeden z nejlepších westernových koní, poslouchal Vinnetoua na písknutí a měl obrovskou výdrž.

Old Shatterhand, Kara ben Nemsi, Vinnetou: stvořitel těchto nesmrtelných postav, německý spisovatel Karel May, se natolik ztotožnil se svými hrdiny, zvláště s Old Shatterhandem, že používal vizitku s jeho jménem, obstaral si falešnou henryovku a byl ochoten ukazovat jizvy na svém těle, jež údajně utržil na Divokém západu. Do Ameriky, Afriky a Orientu se ve skutečnosti dostal až dávno poté, co jeho dobrodružnými příběhy žily už statisíce čtenářů.
Mayovi hrdinové jsou stejně zdatní jako ušlechtilí. Pro celé generace znamenaly v určitém věku vzory morálky, přátelství, odvahy, cti.

Druhy vody

4. listopadu 2009 v 18:39 | Kytí |  Referáty
Druhy vody :
podle minerálů podle použití ( obsah nečistot )

destilovaná pitná Pitná vodaVoda, kterou točíme z kohoutku. Je vodárensky upravená.
minerální užitková Užitková voda-vyčištěná odpadní voda, hygienicky závadná, mytí aut, praní prádla, zahrada...
slaná x sladká odpadní Odpadní voda-obsahuje vysoké procento fosfátů=růst řas, úhyn ryb
m
ě
kká x tvrdá
1) voda destilovaná
- vyrábí se destilací
-
č
istá chemická látka
použití : laborato
ř, chladič automobilu, akumulátor, žehlič
ka
2) voda m
ě
kká
- obsahuje málo minerálních látek
- deš
ťová, potoky, ř
eky
použití : praní
3) voda tvrdá
- obsahuje v
ětší množství minerálních látek, voda , která prošla pů
dou a horninami
- spodní voda, studny
použití : pitná voda
4) voda minerální
- velké množství minerálních látek, jsou v ní rozpušt
ě
né plyny
použití : lé
čivé úč
inky
5) voda sladká
- jiná voda, než mo
ř
ská
- studny, voda na pevnin
ě, dešť
ová, ledovce
6) voda mo
ř
ská
- v oceánech
- r
ůzně velký obsah různých solí ( NaCl - chlorid sodný, MgCl2 - chlorid hořeč
natý )
použití : odpa
řením se získává sů
l

Druhy balených vod

Kojenecká voda
Jejím zdrojem je podzemní voda stálé kvality, která nevyžaduje vodárenské úpravy.
Pitná voda
Voda, kterou točíme z kohoutku. Je vodárensky upravená.
Stolní voda
Zdrojem je přírodní voda z podzemního zdroje.
Přírodní minerální voda
Podzemní voda s obsahem minerálních látek.
Přírodní léčivá voda
Voda s prokazatelně léčivými účinky.

Vzorkování a analýzy vod včetně hodnocení dle platné legislativy
Pitná a teplá voda
Balená voda (balená minerální, pramenitá, kojenecká, voda pro watercoolery apod.)
Surová a vyrobená voda
Voda ke koupání
Voda k rehabilitačním účelům, roztok floating tanku, a další materiály dle platných metodických pokynů Hlavního hygienika
Voda destilovaná pro lékárny
Odpadní vody
Podzemní vody z vrtů (vody znečištěné průmyslovou výrobou, monitoring skládkových vod, atd.)
Průmyslové a technologické vody (kotelní vody, vody pro stavební účely apod.)
Povrchové vody z rybníků, potoků, řek a vodních nádrží
Odsolování
(cizím slovem desalinace) je proces, při kterém dochází k odstraňování soli z
mořské nebobrakické vody.
Oblasti využití
Tento způsob získávání
pitné vody používají země s omezenými zdroji sladké pitné vody (státyseverní Afriky, státy naArabském poloostrově,Somálsko,Jihoafrická republika,Izrael, …). Zemí, která nejvíce používá desalinaci, jsouSpojené státy americké
Česká republika
- Dobrá voda - Dobrá voda, Byňov
- Hanácká kyselka
- Horní Moštěnice
-

Výtvory

25. srpna 2009 v 14:49 | Kytí |  Ahojky
Tak jsem si trochu hrála
Sice nic moc, ale na mě je to docela dobrý

tuto je taková absrakce
a tohle je na náramky

Jiří Zonyga - životopis

29. června 2009 v 11:40 |  Jiří Zonyga
Povolání: Zpěvák, vítěz soutěže X Factor, řidič kamionu
Věk: 44
Datum narození: 7. 09. 1964
Místo narození: Lanžhot, Československo
Znamení: Panna aktuální horoskop »

Životopis

Jiří Zonyga, původním povoláním dřevorubec, poté řidič kamionu z Břeclavi, získal sympatie diváků X factoru svou přirozeností a laskavým přístupem. Má hlas jako zvon, který by probudil mrtvého. V neděli dne 1. června 2008 se stal prvním vítězem (nejen) pěvecké soutěže X Factor.

Diskografie

Album


Osoby a obsazení

18. května 2009 v 10:14 |  Stmívání

Isabella (Marie) Swan - Kristen Stewart






Edward Cullen - Robert Pattinson







Renesmé (Carlie) Cullen - Bella Thorn








Alice Cullen - Ashley Greene







Jasper Cullen (Hale) - Jakson Rathbone






Rosalie Cullen (Hale) - Nikky Reed








Emmet Cullen - Kellan Lutz








Esme Cullen - Elizabeth Reaser







Carlisle Cullen - Peter Facinelli








Jacob Black - Taylor Lautner








Paul - Alex Meraz









Sam Uley - Solomon Trimble







Billy Black - Gil Birmingham







Harry Clearwater - Graham Greene








Aro Volturi - Michael Sheen






Marcus Volturi - Christopher Heyerdahl







Felix Volturi - Daniel Cudmore







Alec Volturi - Cameron Bright







Victoria - Rachelle Lefevre








James - Cam Gigandet







Laurent - Edi Gathegi








Mike Newton - Michael Welch








Eric Yorkie - Justin Chon









Angela Weber - Christian Serratos








Jessica Stanley- Anna Kendrick









Renée Dwyer - Sarah Clarke








Charlie Swan
- Billy Burke






NOVÝ MĚSÍC

18. května 2009 v 10:04 | Stephenie Meyerová |  Stmívání
2. Nový měsíc (bude zfilmováno 20.11.2009, v českých kinech 26.11.2009)



Obrázky z filmu stmívání

18. května 2009 v 9:36 |  Stmívání
Tady je pár obrázků a plakátů z Twillight a New moon
je to nádhernej film a knižní 4 dílná série bomba!!!!!!!!!


Twillight:
New moon:
NÁÁÁÁÁÁÁÁDHERA!!!!
více najdete v galerii :D

Další články


Kam dál

Kdo se směje na posled ten má dlouhý vedení